Kulturní centrum Týniště

Týnišťští divadelníci oslavili své jubileum nejlepším možným způsobem – výkonem na jevišti, navíc před domácím publikem.

„Jsem nadšený a velmi příjemně překvapený. Obával jsem se, protože inscenace s Pavlou Tomicovou je ještě žhavá a živá, ale jsem skutečně mile překvapen. Hlavně tím, že celá věc je velmi střídmá, i show vstupy jsou civilní a ve finále nepitvořivé. Je to svým způsobem exkluzivní zboží, přece jen je to o koulařce, která je sama o sobě tak bizarní a zvláštní, že vzbuzuje spoustu pozdvižení. Vedle toho veselí, které tato věc může vzbuzovat, se neztratily smutné struny, stejně jako tón, který podle mě činí hru zajímavou tím, že za vším je spousta smutku. To mě potěšilo," řekl krátce po představení David Drábek, autor původně rozhlasové hry, která od 12. května 2012 sklízí ovace na hlavní scéně Klicperova divadla v Hradci Králové.

Každý, kdo přišel na jeviště, si páteční večer užíval, ovšem výkon Laďky Šťovíčkové v hlavní roli koulařky Mileny byl naprosto nepřehlédnutelný – pohyby, výraz, komické, stejně jako melancholické pasáže zvládla naprosto skvěle a s grácií.

Poklonu Laďce Šťovíčkové vysekl i sám David Drábek: „Výkon to byl pozoruhodný, opravdu pozoruhodný. Myslím, že Laďka, se vypořádala s úplně nejnevděčnější věcí. Tím, že se Pavla Tomicová touto rolí stala populární a atraktivní nejen po kraji, ale i po zemi, tak o to je všechno daleko odvážnější. Laďka to zvládla s bravurou, vytvořila svoji Milenu, svébytnou a svým způsobem i v něčem dokonce drsnější, nekompromisnější, protože Pavla je z celkového pohledu víc mazlivá. Ve finále jsou dojemné a vlastně politováníhodné obě, ale v průběhu je tato Milena drsnější a míň vstřícná, aby to ke konci dostalo ten smutný a melancholický nádech. A to je v pořádku."

Stres a dlouhé hodiny zkoušení se vyplácejí

Za 15 lety Temna na amatérské divadelní scéně se ohlédla režisérka Eva Drábková: „Patnáct let pro mě znamená samou radost. I když, jako třeba teď, ke konci zkoušení před premiérou, to je hektické a jsem tady od rána do večera. Mám takové propady, když se něco nevede nebo rychle dodělává. To jsou nervy. Ale potom, a to mohli diváci sami vidět, je to opravdu radost."

Pocit hrdosti a další energii do práce divadelníkům dodal i závěrečný aplaus. „Když povstane celé divadlo, což se tady už dlouho nestalo, je to obrovská satisfakce za naši práci a hodiny strávené zkouškami. Jsem opravdu ráda a jsem spokojená," dodala Eva Drábková.

Kdo premiérové představení nestihl, bude mít další šanci už tento pátek opět od 19.30 hodin.

„Je mému srdci nejbližší"

LIBUŠE NOVÁKOVÁ,

Jak dlouho a kde jste hrála divadlo?
To už ani nedovedu spočítat, zhruba od roku 1962. Hrála jsem jednak s Jiráskem, jednak jsem měla dětský soubor, s nímž jsme tady hráli asi 10 let. Učila jsem také v „lidušce" a v „základce". Když začínalo Temno, tak jsem dělala hlasovou výchovu. Je to soubor mému srdci nejbližší.

Co pro vás divadlo znamená?
Je to věc, která mě, ať už profesně nebo lidsky, obohacuje.

Co jste říkala hře?
Báječná. Nesmírně jsem obdivovala pohybové kreace celého představení a potom to, že je to – ve všech představeních, která tu jsou – parta, jež jde do hraní se srdcem. Hraní jde zvnitřku, že sděluje a že má pocit toho, co dělá, je smysluplné.

Když byste měla něco nebo někoho vyzvednout, co by to bylo?
Samozřejmě hlavní představitelku. Myslím si, že to byla jedna z jejích životních rolí. Ale u tohoto souboru jsou vždycky všichni na roveň. Ze začátku to tak nevypadalo. Když začínali, tak byly velké rozdíly, ale teď jsou na tom všichni stejně. Vyzvednout je ale třeba Evu (pozn. red. režisérka Drábková), protože je vždy někdo, kdo to drží a tady je to ona. Umí to a je to báječné.

Na kterou svoji roli ráda vzpomínáte?
Já možná na Zuzanu Vojířovou. Jsem spíš typ klasických věcí, tak asi na ni.

Určitě chodíte ráda do divadla. Co pěkného jste v poslední době viděla?
Nemám velkou možnost jezdit za divadlem, ale to, co se hraje tady, jsem viděla všechno.